Hádky nebo rozvod rodičů

Čím dál častěji slýcháš, jak se rodiče hádají?

Jsou na sebe vulgární a agresivní?

Křičí na sebe, že už spolu nebudou ani minutu?

Slyšíš je, jak jeden druhého vyhazuje z bytu?

Nebo se naopak před tebou na sebe usmívají, ale ty cítíš, že to není ono, že se jen snaží, abys nic nepoznal/a?

Máš pocit, že je to tvoje vina, že kdyby ses líp učil/a, choval/a se víc slušně, neodmlouval/a, že by to takové nebylo?

Je ti z toho smutno a nevíš, jak to udělat, aby to bylo zase jako dřív?

Dospěláci mají někdy vztahy hodně složité. Když spolu dva lidé žijí, může občas nastat situace, ve které si neporozumí, pohádají se a možná si i budou nadávat. To ještě ale nemusí znamenat, že by spolu žít dál nechtěli, nebo se neměli rádi. Každý člověk je jedinečný a má své názory, které nemusí být vždy stejné, jako názory druhého, byť hodně blízkého člověka. Když se dva lidé mezi sebou pohádají, může to znamenat, že si v nějaké věci neporozuměli, nenašli ty správné slova, řekli něco, co je mrzí, můžou mít také nějaké problémy v práci, nahromadí se jim starosti, nemají na sebe čas a jiné důvody. Když ale hádky mezi nimi trvají dlouho, jsou stále častější a ty cítíš, že už to není jako dřív, může se stát, že si rodiče přestávají rozumět a že se možná rozejdou. V takových chvílích tě může často napadat, že za to můžeš ty a je to tvoje vina. Že kdyby ses choval/a jinak, dělal něco jiným způsobem, apod., že by se to nestalo. Nikdy to není tvoje vina a za jejich rozchod či rozvod nemůžeš. Věř nám, že i je to určitě trápí a že si takový konec svého vztahu jistě nepředstavovali. Možná mají sami pocit, že zklamali Tebe, druhého rodiče, prarodiče a jiné lidi z jejich blízkosti. Jistě vinu přikládají sobě, nebo druhému rodiči a určitě ne Tobě!

CO DĚLAT

1. Pokud k tomu bude příležitost, mluv s nimi o tom, jak se cítíš a jak ti je. Jestli máš pocit, že se s nimi o tom bavit nezvládneš, i když bys moc chtěl/a, zvol jiný způsob komunikace s napiš jim třeba dopis – Ne, není to trapný a pořád se to nosí ;).

2. Jestli máš pocit, že se s tebou rodiče o tom bavit nechtějí, nebo se o tom bavit s nimi nechceš ty, protože na ně třeba cítíš vztek, vyhledej možnosti popovídat si o tom s prarodiči, kamarády nebo třeba paní učitelkou.

3. Promluvit si o situaci doma s paní učitelkou a panem učitelem je dobrý nápad také ve chvíli, kdy máš třeba před důležitou písemkou, či zkoušením a díky trápení, jež zažíváš doma si se vůbec nezvládl/a připravit… Pokud takových chvílích nebudeme příliš zneužívat, vyučující jistě bude mít pochopení.

4. Vždycky je dobré sdílet své pocity s někým, kdo zažil něco podobného a lépe nám díky tomu bude rozumět – nemáš- li ve svém okolí někoho takového, využij třeba internetu a najdi si spřízněného kamaráda, či kamarádku, např. na nějakém chatu pro děti, kterým se hádají, či rozvádí rodiče, tady ale zároveň nezapomínej na bezpečné pravidla internetu!

5. Máš – li pocit, že doma už dál nechceš slýchat jejich hádky, najdi si nějaký koníček po škole, např. dramaťák, plavání, tanec, cokoliv kam budeš moci směřovat svůj volný čas, přijdeš na jiné myšlenky a třeba se ze svých negativních pocitů budeš moci i vybít.

6. Můžeš také vyhledat odbornou pomoc, navštívit krizové centrum v místě svého bydliště, nebo zavolat na Linku bezpečí 116 111, na těchto místech se nikdy nemusíš představovat a bát se, že by se důvěrné informace dozvěděl kdokoliv další!

7. Náš smutek můžeme vyjádřit také beze slov – např. kresbou, písní, či složením básně. Pořád v sobě pěstuj naději, že jednou bude líp… I když je jasné jak facka, že už nikdy nebude nic jako dřív, nikde není psané, že to, co nás čeká se nakonec neobrátí v náš prospěch a neoceníme to.

8. Rozchod či rozvod rodičů je trápení, které v dnešní době postihuje velké procento dětí a dospívajících. Je to věc, se kterou je složité se vyrovnat, protože nás primárně zasahuje a dotýká se nás velmi zblízka. Je vždy dobré mluvit o tom, co prožíváme. Rodiče měli jistě své důvody, kvůli nimž k rozvodu došlo, možná těm důvodům nikdy úplně dobře neporozumíme ani my, ani oni. Neměli bychom je ale odsuzovat. Každý děláme chyby. Pokud k tomu bude příležitost, mluv s nimi o tom, jak se cítíš a jak ti je. Máš – li pocit, že se o tom rodiče s tebou bavit nechtějí, nebo se o tom s nimi nechceš bavit ty, protože si na ně třeba naštvaný/á, vyhledej možnost si popovídat s prarodiči, kamarády, nebo třeba paní učitelkou.

9. Můžeš také vyhledat odbornou pomoc, navštívit krizové centrum v místě svého bydliště, nebo zavolat na Linku bezpečí 116 111, kde si o tom co prožíváš, budeš moci popovídat s pracovníkem a možná ti to pomůže lépe porozumět situaci, ve které se nacházíš.

Kam se obrátit?

Obrať se na lidi, kterým věříš – sourozence, prarodiče, učitele či třeba trenéra. Ve škole možná máte školního psychologa – proč za ním nezajít? Tohle co prožíváš není žádná prkotina, nemusíš se bát, že by to nepochopil. Můžeš zavolat na Linku bezpečí nebo využít jejich chatu, pokud se ti nechce telefonovat. Máš – li v okolí krizové centrum, zkus sebrat odvahu a zajít tam, možná se ti uleví!