Kyberšikana

je specifický druh šikany, který za účelem ublížení či zesměšnění jiné osoby využívá internet, mobilní telefony a další nástroje moderních komunikačních technologií. Vyznačuje se různými způsoby obtěžování oběti. Na internetu se jedná především o prostředí sociálních sítí, e-mailů, chatových aplikací a videí umístěných na internetových portálech.

V mobilním telefonu jde zejména o SMS zprávy nebo nepříjemné telefonáty, či fotky a videa pořízené v telefonu a rozšířené dál. Ke kyberšikaně patří i vytváření webových stránek, které různými způsoby oběť urážejí a zesměšňují ji. Velmi častým způsobem, který agresoři využívají, je rozesílání fotografií a video nahrávek, kde je oběť zesměšňována a karikována lidem z jejího okolí, či umisťování pornografických materiálů s tváří oběti na internet. Pachatel často jedná anonymně a dlouhodobě (Hulanová, 2012).

 

Co by měla dělat oběť:

 

• Neodpovídat
  
• Ukládat veškeré důkazy (screenshoty)
  
• Svěřit se někomu, co se děje
  

Co by měla dělat škola:

 

• Pracovat na podvědomí
  
• Školní řád musí respektovat i tento fenomén
  
• Definovat kompetence v rámci školy
  
• Definovat kompetence mimo školu
  
• Začlenění tématu do výuky
  
• Vzdělávání pedagogů
  
• Podpora pozitivního využívání technologií – je chybou nerespektovat fakt, že počítače k dnešní době již patří
  

 

Co může dělat pedagog:

 

• Posílit empatii mezi žáky
  
• Pracovat na klimatu
  
• Vést k úctě k druhým
  
• Dávat pozitivní zpětnou vazbu
  
• Vytvářet dobré vztahy
  

 

Co dělat ve škole, pokud se kyberšikana objeví:

 

• Rozhovor s účastníky
  
• Zapojení rodičů
  
• Diskuze ve škole
  
• Zapojení učitelů
  
• V případě podezření vyrozumět orgány činné v trestním řízení
  

 

Kdy vyrozumět Policii ČR a OSPOD ze strany vyučujícího:

• Pokud má vyučující jistotu, že byl spáchán trestní čin, má ze zákona povinnost obrátit se na orgány činné v trestním řízení.
  
• Pokud má podezření na spáchání trestného činu, zákon určuje školskému zařízení za povinnost nahlásit tuto skutečnost obecnímu úřadu, tedy sociálnímu pracovníkovi z orgánu sociálně právní ochrany dětí.
  
• Pokud rodiče dítěte, které je agresorem, odmítají spolupracovat se školou a odmítají se zúčastnit výchovných komisí, je škola oprávněna vyrozumět OSPOD.
  

 

Pro rodiče:

V případě, že zjistíte, že se vaše dítě stalo obětí kyberšikany, nic mu nevyčítejte, snažte se neztratit jeho důvěru. Často se stane, že dítě v naivní víře v dobro, samo udělá chybu, přistoupí na to, co agresor požaduje a může být velmi obtížné pro ně o tom s vámi vůbec mluvit. Oceňte, že se vám s tím svěřilo a navrhněte řešení. Veškeré důkazy archivujte a nemažte. Pokud si vaše dítě dopisuje s podezřelým člověkem, který naznačuje sexuální tématiku a vydírání, měli byste převzít komunikaci za dítě a pokračovat v duchu komunikace. Snažit se z pachatele nenásilním způsobem vymámit co nejvíce informací a poté se obrátit na Policii ČR. Pokud tuto konverzaci rázně ukončíte, vaše dítě zůstane ochráněno, pachatel to ale s největší pravděpodobností za krátkou dobu zkusí na jiné. To už možná nemusí mít takovou odvahu svěřit se rodičům.

Škola vašeho dítěte, potažmo škola agresora (často je to tatáž), by měla mít vždy ve školním řádu vymezení pojmu kyberšikana a měl by být vydefinován daný postih. Pokud máte podezření, že se vaše dítě stalo obětí  kyberšikany a máte podezření, že agresorem je žák/žačka/skupina žáků školy a tohoto chování se agresor dopouštěl na školním pc, škola je povinna toto řešit. Vždy je proto nutné obrátit se i na ni – konkrétně na vedení školy, výchovného poradce, třídního učitele či metodika prevence.

Pokud si přesto s tímto problémem nebude ani škola, ani vy, vědět rady, zkuste se obrátit na pedagogicko-psychologickou poradnu, středisko výchovné péče, nebo jakéhokoliv psychologa v místě bydliště.
 Pokud budete mít pocit, že vám nikdo nepomáhá, nebo že vám pomoci nechce, že škola na vaše prosby nereaguje a vaše podezření neguje, oslovte školské odbory orgánů místní samosprávy nebo českou školní inspekci, či kontaktujte sociálního pracovníka z orgánu sociálně právní ochrany dětí na vašem obecním úřadu.
V případě, že agresora neznáte, nemáte podezření na nikoho ze školy vašeho dítěte, obraťte se na Policii ČR, kde podejte trestní oznámení na neznámého pachatele.

Vždy existuje řešení a nikdy na to nemusíte být sami!

Co nikdy nedělat!!!
Nikdy nenarušit osobní svobodu agresora – tz. nezkoušet se přihlašovat na účet agresora, nehledat důkazy v jeho pc, v jeho telefonu, atd. – sami bychom spáchali trestný čin a nesli bychom za něj odpovědnost!

Důležité odkazy:
www.bezpecne-online.cz

www.protisikane.cz

www.minimalizacesikany.cz

 
Známé druhy kyberšikany:

• Kyberbullying – šikana formou porno aktů, např. nahá postava na níž je nalepený obličej dítěte, nebo např. paní učitelky
  
• Kyberstalking – Slídění, pronásledování po sms
  
• Phishing – kradení hesel
  
• Blogování – pomlouvání oběti na FB
  
• Internetové hlasování – věty typu: „Kdo si myslí, že Marek ve třídě smrdí, dá hlas, dá like“
  
• Outing – Rozesílání sms o oběti, že je gay nebo lesba
  
• Happyslaping – video, kde někdo někomu ubližuje, např. ho mlátí, natočí to a poté to dá na youtube.com
  
• Kybergrooming – Sexuální zneužívání, znásilnění 

 

Zde konkrétně popsané dva časté druhy kyberšikany:
 
Kyberstalking
Zdánlivě se tento druh může jevit jako neškodný, avšak oběti může často způsobit velkou emocionální újmu. Také se často přesouvá z kyber světa do reálného. Tento druh kyberšikany je pro agresora velmi snadný, neboť mnohdy stačí zadat do vyhledávače jméno dotyčné oběti a rázem vyjede velké množství informací. Lidé si málo hlídají svoji kyberidentitu a na internetu je o všech převážně víc, než je třeba. Pro kyberstalkera je charakteristická vytrvalost a systematičnost. Sám o sobě si myslí, že ho při tomto chování nemůže nikdo načapat, nikdo obvinit. Pociťuje velký pocit anonymity a síly. Svou oběť ovládá strachem, který v ní vyvolává. Schopnost vyděsit a následně kontrolovat oběť roste s množstvím informací, které kyberstalker o oběti získá. Oběťmi kyberstalkingu se stávají převážně dívky a ženy.
 
Takto by mohl vypadat rozhovor mezi kyberstalkerem a jeho obětí na v chatové místnosti nebo na Facebooku:
 
John-witch: Čáu kočičko. Vzpomínáš si na mě? Viděli jsme se dneska ráno. To žluté tričko ti náramně slušelo!
MonaLisa: My se známe? Jak víš, že jsem měla žluté tričko?
John-witch: Já tě znám. Vím o tobě víc, než si myslíš!
MonaLisa: Trochu mě strašíš, co víš??? Odkud se známe?!
John-witch: Nejsi trochu velká na to, aby ti nad postelí visel plakát Leonarda DiCapria? :-D :-D :-D
MonaLisa: Hele co si zač, jak víš, že mi visí nad postelí?!!!! Ty mě sleduješ?! Víš, že je to trestný?!!!
John-witch: Bububu, už se bojím :-D. Hele, když si sundáš to žlutý tričko a pošleš mi fotku, tak si jako úvodní fotku nedám tu z dnešního rána, kde za tím keříkem vystrkuješ prdku a močíš :-D
MonaLisa: To si děláš srandu?!!! Nech mě na pokoji!!!!!!!!!
John-witch: No vidím, že by sis přála, abych tu fotku neměl jen v profilu, ale rozeslal jí rovnou všem tvým známým :-DDD Kurňa to bych se pobavil, jdu na to :-D
MonaLisa: Jdi do hajzlu!
John-witch: :D Snad jsem tě nerozčílil? :-) To by mě mrzelo. Dobře, omlouvám se, před barákem ve schránce máš vzkaz, tak si počti :) Jo a měla bys mít zhasnuto, když se v pokoji převlíkáš :). Jdu si udělat ten profil, tvoje prdka se mi tam bude náramně vjímat :))) Páááááááááá
 

Prevence kyberstalkingu:

• Velká opatrnost nad totožností kyberidentity ostatních lidí na internetu, které neznám
  
• Pečlivé zvážení příslibu „nového a úžasného“ vztahu
  
• Zvážení, zda nehledáme lásku na špatném místě
  
• Vytyčit si hranice s ohledem na komunikaci sexuální povahy a dodržovat je
  
• Neodpovídat a nijak nereagovat na posměchy a hrozby
  
• Nahlásit tyto hrozby moderátorovi chatu, případně správci stránek, dalším uživatelům – potencionálním obětem
  
• Vyhnout se rozdávání osobních kontaktů – upravit si dle toho svůj profil
  
• Ignorovat případně zablokovat jakéhokoliv uživatele, jež nás obtěžuje
  

 

Kybergrooming

Toto je proces probíhající online, při kterém se pachatel snaží získat důvěru dítěte a postupně jej přimět, aby se s ním účastnilo různých sexuálních aktivit. Pachatel může dítě zmanipulovat tak, aby se prostřednictvím web kamery dívalo na groomerovo sexuální uspokojení, nebo se ho také účastnilo (Hulanová, 2012). Tento pachatel se snaží dítě často připravovat na společné setkání v reálném životě, které velmi často vyústí v sexuální zneužití dítěte. Je to proces předcházející spáchání závažných trestních činů, jako jsou znásilnění, distribuce dětské pornografie nebo dokonce vraždy dítěte.

Tento člověk dítě často zmate, neboť se chová přátelsky, dítě má pocit, že potkalo někoho vyjímečného, kdo mu rozumí a má o ně skutečný zájem. Často se tento člověk vydává za mnohem mladšího, než ve skutečnosti je. Jeho cíl je dítě k sobě připoutat a pak jej zneužit.

Je dokázáno, že průměrný groomer potřebuje méně než 8 minut k tomu, aby navázal online komunikaci s dítětem a navázal s ním povídání na sexuální téma. Vždy to zkusí a pokud dítě odhalí skutečný záměr a groomerovy úmysly, groomer vycítí nebezpečí a komunikaci ukončí.

 

Fáze Kybergroomingu dle Hulanové (2012):

• Navázání přátelství – věty typu: „Ahoj, chtěl bych si s někým pokecat, můžu s tebou..?“
  
• Vytváří vztah – věty typu: „S tebou se mi krásně povídá..“
  
• Posuzování rizik – věty typu: „Je ještě někdo, kdo je někdy na tvém počítači?“
  
• Exlusivní vztah – věty typu: „Je to naše tajemství, můžeš se mnou o čemkoliv mluvit...“
  
• Sexuální vztah – věty typu: „Řekni mi, už ses někdy líbal nebo někoho dotýkal?“
  
• Osobní setkání – věty typu: „Musím tě vidět, nedokážu bez tebe být!!!“

 

Prevence kybergroomingu:

• Nesdělovat adresu, telefonní číslo domu, adresu školy, jména, telefonní čísla rodičů a další osobní informace
  
• Neposílat své fotografie ani videonahrávky nikomu
  
• Neprozrazovat heslo
  
• Nevěřit slepě indentitě člověka na druhé straně sítě
  
• Nedomlouvat si osobní schůzky s někým, koho znám jen přes internet, obvzlášť bez vědomí rodičů nebo osob, které se o mě starají
  Pokud k setkání dojde, zrealizovat ji na veřejných místech – např. v nákupním středisku
  
• Nepokračovat v komunikaci, když mě komunikace bude jakkoliv uvádět do rozpaků, nebo mě vyděsí
  
• Neodpovídat na zlé, urážlivé nevkusné a hrubé maily a zprávy
  
• Svěřit se vždy někomu dalšímu z dospělých, nejlépe rodičům, sourozencům, učitelům, kamarádům
  

 

Typické rysy kyberšikany:

• Časová neomezenost – agresoři mohou útočit i několikrát denně, případně celých 24 hodin
  
• Široké publikum – slouží k pobavení každého
  
• Velmi rychle se šířící obsah  - díky informačním technologiím
  
• Anonymita pachatelů – velmi obtížné vypátrat pachatelovu identitu, pokud je pachatel zdatný v práci  pc, mobilem, apod.
  
• Změna pojetí osobnosti agresora x oběť – Zde může být agresorem i zjevně ve skutečnosti slabší jedinec na zdánlivě ve skutečnosti zdatnou a silnou oběť
  
• Je zde možná neúmyslnost – zveřejnění některých fotografií nemusí být vždy míněno jako útok na kohokoliv, nicméně často ve výsledku způsobuje nepříjemnosti oběti
  
• Vlastními silami se téměř nedá zastavit

 

Proč to pachatelé mohou dělat:

• Uvolnění
  
• Uznání
  
• Posílení pocitu sounáležitosti
  
• Demonstrace síly
  
• Strach
  
• Vyrovnání si účtů, aj.
  

 

Co může být spouštěčem, aby to pachatel začal dělat:

• Pocit „je to normální“
  
• Nuda
  
• Kulturní konflikty
  
• Spory ve třídě
  
• Rozpad přátelství či vztahu
  
• Proměna třídního kolektivu
  
• Zvěřejnění osobních informací, aj.