DEPRESE A ÚZKOST
Pozorujete u vašeho dítěte již nějakou dobu napětí, neklid?
Svěřilo se Vám vaše dítě, že ho trápí strach, který si neumí vysvětlit?
Naznačilo Vám, že ho děsí smrt, či nějaká nehoda a stydí se za to, že na to myslí?
Nechce s Vámi chodit na místa, kterých se předtím nikterak nebál?
Zdá se Vám poslední dobou podrážděné, lhostejné nebo apatické?
Stěžuje si Vaše dítě na časté bolení hlavy, nebo říká, že se nemůže nadechnout?
Slyšíte v noci, jak křičí ze spaní?
Není schopné mluvit před více lidmi, potí se a je nadměrně nervózní?
Nebo Vám vaše dítě zkrátka poslední dobou připadá nějak jiné a vy nevíte proč?
Vše z výše uvedeného může mít více příčin, avšak jednou z nich může být, že Vaše dítě právě trpí některou ze specifických, sociálních nebo úzkostných poruch..
Co můžu dělat?
Máte -li podezření, že se vaše dítě potýká s některou z uvedených poruch, neodsuzujte ho, buďte mu nablízku, případně pokud to bude potřebovat, ponechejte mu jeho vlastní prostor. Bude-li chtít s vámi mluvit o jeho pocitech, strachu a úzkosti, vyslechněte ho a považujte to za důležité. Nebagatelizujte a nezlehčujte situaci větami typu: „Prosím tě, to tě přejde..“,Ty přeháníš, to se neděje nikomu“. Dejte mu najevo, že jeho pocity berete vážně a že chápete, že mu velmi komplikují a znepříjemňují život. Promluvte si s ním o odborné pomoci a nabídněte mu, že mu odbornou pomoc zajistíte a bude-li o to stát, doprovodíte ho. Čtěte o těchto poruchách hodně informací a budete – li tápat, kam se obrátit, poproste o radu obvodního lékaře svého dítěte. U některých typů poruch budete potřebovat od obvodního lékaře doporučení k psychiatrické pomoci. Pravděpodobně z této situace budete sami zmatení a plní strachu, proto se snažte na to nebýt sami a mluvit o tom s partnerem, s přáteli a blízkými lidmi. Nemáte – li je, obraťte se na telefonickou pomoc, například na krizové centrum ve vašem okolí, či na linku důvěry.
