ZÁVISLOST

Pozorujete u vašeho dítěte poslední dobou změnu v chování a nevíte, čím si ji máte vysvětlit?

Začalo se vaše dítě kamarádit s partou lidí, která se vám nelíbí a se starými přáteli již skoro nekomunikuje?

Připadá vám bledé, nevyspalé, zhoršil se mu prospěch, či má problémy ve škole s docházkou?

Nebo vám naopak připadá nabité energií, jde z večírku na večírek a necítí potřebu odpočívat?

Neplánuje budoucnost, protože žije „tady a teď?“

Říká: „Co já vím, co bude zítra, natož za hodinu..?“

Kontaktovala vás škola vašeho dítěte, že mají podezření na to, že vaše dítě bere drogy?

Ztrácí se vám poslední dobou z peněženky stále více peněz? Nebo vám vaše dítě stále častěji o peníze říká a neudává pádný důvod, na co je potřebuje?

Nedalo vám to a prohledali jste kapsy vašeho dítěte ve snaze najít důkaz?

Našli jste ho?

Co mohu udělat?

Jak zvládat problém s návykovou látkou u dítěte dle Mudr. Nešpora a PhDr. Csémy (2007):

Správně	Špatně
„Tough love“ – „tvrdá láska“ – tj dobrý vztah k dítěti a snaha pomoci spojená s cílevědomostí a pevností	Vyhodit nezletilé dítě z domova je nezákonné, to už je lépe navrhnout příslušným úřadům ústavní výchovu s tím, že vás vaše dítě nerespektuje a že na ně nestačíte (pokud se dítě začne chovat rozumně, můžete návrh odvolat). Nesprávné je také vydírat. Vyhrožování fetováním, útěkem, prostitucí, je časté. Ustupovat vydírání by ale znamenalo toto riziko zvyšovat.
O problému hovořit s dalšími dospělými v rodině, s rodiči přátel dítěte, kteří mohou mít podobné nesnáze, i s odborníky. Zavolat lékaře, jestliže hrozí otrava, dítě mluví o sebevraždě nebo se chová pod vlivem drog či po odeznění jejich účinku podivně a nebezpečně.	Popírat problém a tajit ho, doufat, že se časem všechno vyřeší samo od sebe.
Nepodporovat a neusnadňovat pokračující braní drog, ale ztěžovat ho a komplikovat. Naopak odměňovat za změnu k lepšímu. Dítě bývá závislé na rodičích při uspokojování svých potřeb, čehož lze využít. Trvat na dodržování rozumných pravidel. Dospívající, který není ochoten ke změně, by měl nést důsledky. To se netýká situací, kdy je ohrožen život, ale např. problémů ve škole, či na úřadech. Často až hrozba oznámení krádeže na policii nebo trestní stíhání přimějí dítě se léčit.	Usnadňovat braní drog a nechtěně mu napomáhat. Stále ustupovat, např. psát nepravdivé omluvenky do školy, dovolit, aby známí dítěte, kteří berou drogy, chodili do bytu rodičů. Nemají tam co dělat, v krajním případě je na místě zavolat policii. Nesprávné je také platit dítěti drogy, ať přímo tím, že se rodiče nechávají okrádat.
Pokračovat v komunikaci s dítětem a vyslechnout ho. Opatřit si protiargumenty. Trvat na změně k lepšímu.	Přerušit komunikaci s dítětem a problém „řešit“ tím, že rodič (nejčastěji otec) tráví co nejvíce času mimo domov.
Umět ocenit konkrétní kroky k překonání drogového problému (vstup do kvalitního léčebného programu, změna životního stylu, přerušení kontaktů s nebezpečnými známými, apod.).	Naivně věřit tvrzení, že má dospívající drogy pod kontrolou nebo že si sám snižuje dávky a že drogu brzy vysadí.
Trávit na začátku abstinence nebo po léčbě s dítětem podstatně více času a mít přehled, kde je a co dělá. Rozplánovat mu jeho denní program.	Dítě zanedbávat a ještě navíc dělat zbytečně „dusno“ a vyvolávat v dítěti, které se začalo léčit a chovat nepřiměřeně, pocity viny a méněcennosti.
Promoci odpoutat se od nevhodné společnosti. Někdy pomáhá i změna prostředí.	Nechat se vydírat známými dítěte, např. když vymáhají peníze za drogy, které dítěti prodali na dluh. V takovém případě pohrozte policií nebo to rovnou policii ohlaste.
Nacházet zdravou rovnováhu mezi kritickým postojem vůči chování dítěte („nelíbí se nám, že bereš“) a respektem vůči němu („vážíme si tě a záleží nám na tobě“). Oceňovat i drobné pokroky, vidět i silné stránky dítěte a jeho možnosti. Rozvíjet jeho dobré záliby.	Ponižovat dítě, urážet ho, vyhrožovat něčím, co nelze splnit. Bít dítě a jednat impulzivně.
Spolupracovat v širší . rodině.	Obviňování rodičů navzájem. Hledání v dítěti zneužívajícím drogy spojence proti druhému rodiči. Zanedbávání sourozenců dítěte zneužívajícího alkohol nebo jiné drogy. Snaha „přehrát“ problém na prarodiče (problém, který nezvládali rodiče, tím méně zvládnou staří lidé). Zanedbávat bezpečnost dalších lidí ve společné domácnosti, zejména malých dětí.
Být problémovému dítěti dobrým vzorem. myslet i na své zdraví, svoji tělesnou a duševní kondici a mít své kvalitní zájmy.	Upnout se pouze na problémové dítě a zanedbávat vše ostatní včetně sebe.
Vyhledat odbornou pomoc a poradenství pro sebe, jestliže jí dítě odmítá. V případě manželských nebo partnerských problémů (např. otec je moc tvrdý, matka zase příliš ustupuje) je možné se např. obrátit na poradnu pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, užitečnou práci konají i linky důvěry, centra krizové intervence a zařízení pro léčbu závislostí, atd.	Předpokládat, že návykový problém se vyřeší rychle a sám od sebe. Pokud už se vytvořila závislost na droze, vyžaduje to často dlouhodobou léčbu nebo i léčení opakovaná a celoživotní opatrnost.
Ve vztahu k problémovému dítěti projevovat důslednost a vytrvalost. Spojencem rodičů je přirozený vývojový proces, který spolu s léčbou nezřídka přináší i změnu hodnot.	Ztrácet naději, zoufat nebo v pokročilých stadiích problému uvažovat o tom, že se problém vyřeší sám tím, že se dítě „ufetuje“.

Možná se právě nacházíte ve velmi tíživé situaci, kdy se bojíte, že vaše dítě propadlo drogám.. Zřejmě jste zmatení a nevíte, jak správně reagovat, co udělat... Pokud se chcete o problematice drog dozvědět více, vstupte zde.